KAF Historie
KAF – 50 let.
Píše se rok 1939 a jistý Zdenek Jaroš zažívá nevýslovné štěstí z nové osmičkové kamery. To ještě netuší, že v roce 1973 spolu s dalšími nadšenci založí Klub filmových amatérů v Kroměříži. V tom roce 39 to ale už bylo 44 let kdy bratři Lumierovi promítali pro veřejnost své filmy pomocí kinematografu a obrázků na celuloidovém pásku. Pro reálný pohyb, stačilo zařídit, aby za vteřinu proběhlo 24 obrázků. Říká se, že třeba film, kdy přijíždí vlak do stanice, byl tak sugestivní, že někteří diváci utíkali z hlediště. No pravda bude asi někde jinde.
V období před založením klubu byly v Kroměříži a okolí natočeny záběry různých událostí. Mezi lidmi byly různé kamery a problémem mohl být snad jen nedostatek filmového materiálu. Ten byl sice kvalitní, ale lidé jej schraňovali pro rodinné záběry a v době války se čekalo s filmováním na její konec. Tak mohl vzniknout dokument Obrázky z konce války. Jako zajímavost z roku 1943 doktor Jaroš uvádí, že materiál v pondělí zaslaný do Prahy k vyvolání, se hotov vrací v sobotu téhož týdne z Berlína.
Mezi lidmi vlastnící filmovou techniku však nebyla ochota se někde scházet a společně něco tvořit. Této myšlence se začalo dařit až na sklonku 60 let. Ale i v této špatné době vznikla spousta krátkých amatérských filmu. Většinou byly bez zvuku nebo jen s doprovodnou hudbou.
Po řadě různých školení vznikla funkce předsedy okresního poradního výboru pro film. Stal se jím Ivo Hanák. Jeho zásluhou pak na konci května 1973 na ustavující schůzi Na starém pivovaře vznikl kroužek, který si dal název Klub amatérského filmu Kroměříž. Vedoucím se stal Ladislav Františ. Další zakládající členové byli Ivo Hanák, Zdenek Jaroš, Miloš Buzek, Miroslav Daněk, František Korger, Miroslav Hnilica, Jaroslav Kroutil. Činnost klubu v té době zastřešoval ZV ROH Pal Magneton.
V dalším roce je v klubu již 35 členů. Těch, kteří však filmařsky tvoří, je sotva třetina. Mají ale obrovské štěstí, že ve svých řadách mají zkušeného filmaře Zdenka Jaroše a že procházejí docela častým školením ve filmové tvorbě. Nákup techniky zajišťuje vedení podniku.
Počáteční neúspěchy prosadit se na soutěžích kolektiv spojí a už za dva roky první filmy získávají ocenění. Od té doby se snímky KAFu pravidelně prosazují v republikových soutěžích. V klubu jsou i ženy a také se výrazně prosazují. Paní Jarošová, Hanáková, Žochová buďto spolupracují na výrobě filmů, nebo propůjčují svůj hlas ke komentářům, či jako hlasatelky uvádějí filmovou akci. V roce 1981 se první ženskou autorkou stává Jarmila Šmídová.
Čas jde dál a klub se čím dál víc rozšiřuje v područí Závodního klubu ROH, který filmařům vytváří potřebné podmínky. Ale začíná se projevovat vleklý problém. Potřeba omlazení členské základny. Mladí autoři z okolních měst, totiž poněkud převyšují tradiční tvorbu KAF. Hlavně tvůrčí odvahou. Technické možnosti jsou na nic, když nemůžete nebo se bojíte svůj, třeba kritický názor, vyslovit nahlas. A už vůbec ne filmem.
V 80 tých letech se klub stal jedním z kroužků zájmové umělecké a mimoumělecké činnosti Domu kultury Kroměříž. Nejvýraznějším problémem té doby byl zánik 8 mm a 16 mm filmového pásku a přechod na analogový záznam obrazu a zvuku. Investice do tohoto zařízení šla na úkor ekonomiky rodiny. Mezi prvními, kteří na video přešli, byli manželé Šmídovi. Využívali ho hlavně při svých cestách do zahraničí, kde mapovali život obyvatel i pro nás leckdy exotickou krajinu.
Čas ale nejde zastavit a přichází éra digitální. Znovu se musí měnit filmová zařízení. Většina členů však chce pracovat a tvořit v našem zájmovém oboru. Nové potřebné impulzy do života klubu přinášejí přicházející autorské postavy Jan Stráník, Milan Perdykula, Ladislav Ženožička a Miroslav Macega současný předseda klubu.
Po celou tuto novou dobu vznikají ročně desítky nových filmů autorů KAF. Pochvalně je třeba se zmínit o hraných, animovaných a humorných filmech, které dokáží vyloudit úsměv na tvářích diváků. Za to autoři bývají často odměňováni i na světových soutěžích. A není tajemstvím, že v klubu se objevila i filmová cena Oskar za amatérský film.
Významným počinem se také stala každoroční filmová akce pro veřejnost s názvem To nejlepší z roku… Zde mohou diváci posoudit, jak se jim zadařilo. A tím, že se rádi vracejí, jen potvrzují, že akce má úspěch.
Padesát let filmového klubu je dlouhá doba, ale současní autoři se do důchodu rozhodně nechystají, i když, většina tam už je. Tento celoživotní koníček je v klidu nenechá. A jejich tvůrčí období třeba zase při nějakém výročí zhodnotí nový předseda zastupující KAF.
